(1810 Praha – 1836 Litoměřice), básník, prozaik, nejvýznamnější představitel českého romantismu České literatuře a historii se věnoval a své první verše skládal už při studiu na pražském piaristickém gymnáziu. Vlastenecké a společenské aktivity v kruhu stejně smýšlejících přátel dále rozvíjel i na pražské univerzitě, kde studoval nejprve filozofii a poté práva. Než přijal místo advokátního praktikanta v Litoměřicích, zaujatě četl světové autory, zajímal se o výtvarné umění i soudobé vědecké poznání a úspěšně vystupoval v ochotnických představeních Tylova souboru ve Stavovském a Kajetánském divadle. Přijal obrozenské jméno Karel a původní křestní Ignác počeštil na Hynek. Osobní zálibou i zdrojem inspirace mu bylo pěší putování krajinou a výstupy na česká pohoří, navštívil řadu hradů a zřícenin, které v plenéru sám kreslil, roku 1834 podnikl cestu do severní Itálie. V dubnu 1836 vydal teprve později doceněnou básnickou skladbu Máj. Přestože mu náhlá předčasná smrt zabránila dokončit mnohé z plánovaných textů, úchvatná metaforika, zvukomalba i významová intenzita nezpochybnitelně vřazují Máchovu tvorbu do kánonu evropské literatury.
