(1929—2013) byl prozaik, esejista a básník, kterého provázela pověst takřka jediného katolicky orientovaného spisovatele, jehož knihy směly v normalizačním dvacetiletí oficiálně vycházet — za minimálního zájmu recenzentů a přehlížení tehdejší „kritikou“. Novely, povídkové cykly i romány (například Stín blaženosti, Pád jasnovidce, Nám po tomto putování, Dům mezi větrem a řekou) si však své čtenáře našly a jeho dílo vysoce oceňoval mimo jiné i Bedřich Fučík. Když už se zdálo, že se jako prozaik odmlčel, přišel s románem Hřbitov snů (Host 2000), který reflektuje zkušenost znovunabyté svobody. Za toto dílo obdržel v roce 2001 prestižní Státní cenu za literaturu. Na sklonku života přidal ke svým knihám ještě soubor povídek a poslední knihu deníků Kruhy pod očima.
