MENU

Stěna srdce

Poštovné zdarma od 999 Kč
195 Kč
Doporučená cena 229 Kč
Tato kniha momentálně není k zakoupení.
  • Rok vydání 2001
  • Počet stran 292
  • ISBN 80-7294-023-6

Na začátku příběhu je obyčejný zájem spisovatele Patrika Honzla o nevšední obrazy malíře Josefa Haly. Ten se po dlouhém pobytu v cizině, kde se proslavil, před pár lety usadil v tichosti i s rodinou nedaleko malého města na česko-moravském pomezí. Spisovatelovo zaujetí Halovými plátny se prudce zvýší ve chvíli, kdy se Patriku Honzlovi dostane do ruky interview, které s malířem otiskl americký týdeník Time. Hala se v něm zmiňuje o staré toskánské legendě, podle níž reálně existuje cosi jako tajemství obrazu - je zaznamenáno neviditelným inkoustem na gotickém obrazu ze 13. století, který je v majetku jednoho toskánského kláštera. V malířově vyprávění se pak odvíjí dramatický příběh plný nečekaných zvratů o cestě za tajemstvím obrazu i uměleckým úspěchem. 

Celý popis

Úryvek 

Už jsem stál na chodbě a zavíral za sebou. 

„Počkejte sakra!” 

Nevím, co mě přimělo nakouknout zpátky do kanceláře. Možná jsem si chtěl ověřit, zda její poslední věta odpovídá výrazu tváře. 

Ten obličej byl gejzírem naléhavého zájmu. Levý koutek úst se jemně třásl. Nebyl jsem schopen ten zájem pojmenovat. Netýkal se toho, co jsem řekl. Ta slova jen zažehla jiskru. Vyzývavost její osobnosti se několikanásobně zmnožila. V té chvíli byla krásná, sexuálně přitažlivá. Tušil jsem, že zájem v její tváři má co dělat právě s tímhle, ale jeho pravou povahu jsem nepochopil. Ke své škodě. 

„Tak půjdete zpátky ksakru!” 

Bylo to úžasné. 

Vrátil jsem se do kanceláře, zavřel za sebou dveře a bez zaváhání se znovu posadil na židli. Knihu otevřenou na reprodukci čtoucího mnicha, posvěcené Lauřiným podpisem, jsem zaklapl. Nedíval jsem se na ni, ale věděl jsem, že sleduje moje ruce. 

„Jste dost zajímavý host,” řekla chladně. 

Pohlédl jsem na ni teprve teď. 

„A vy nezajímavý hostitel.” 

Sněhově bílý obličej nenadálým vzrušením zrůžověl. Věděl jsem, že si mohu dovolit říct cokoliv. Bylo to stejně úžasné jako podivné. Hodně podivné. Co jsem si však v té chvíli zdánlivě nelogicky uvědomoval, bylo, že nikdo jiný než Laura nemohl měsíce žít v Toskánsku a objevit čtoucího mnicha. A pokud jsem si ji před malou chvílí prohlížel jako mladík třicátnici, teď jsme si role vyměnili. 

„Promiňte, Josefe. Asi jsem začala špatně.” 

Její chování se přetočilo. Ano, přetočilo se, ne změnilo. Změna přece chce dát zapomenout na to, co bylo. A tohle nebyl ten případ. 

„Možná jsem nemusel říkat ty sprostoty.” V duchu jsem však byl přesvědčen, stejně jako ona, že musel. 

„Víte co,” řekla téměř vesele, „pojďme někam ven.” 

„Ven?” 

„Jen se tak projít. Jedl jste? Můžeme i něco sníst.” 

Mluvila jako člověk, jehož den se náhle začal odvíjet úplně jinak, než očekával. Na horizontu všední šedi se znenadání objevilo dobrodružství, které zdánlivě dává životu smysl. 

„Románový příběh je jedno velké tajemství, do něhož jsme od prvních stran naplno vtaženi. Napětí a očekávání vyvolává vlastně už samotný rámec vyprávění – spisovatel naslouchá životnímu příběhu světoznámého malíře, jehož plátna jsou svou tematikou i zpracováním na první pohled jaksi nepopsatelně jiná. Tajemnou jinakost navíc prohlubuje prastará legenda o gotickém obraze, který ukrývá zázračnou formuli, jak vytvořit nadčasové dílo, tedy formuli, již bychom mohli opsat jako kámen mudrců pro malíře. Zdá se, že malíř Josef Hala takovou formuli zná. Pojmy středověkých alchymistů bývají však složitými metaforami pro jemné aspekty soustředěného spirituálního vývoje a stejně jako je získávání zlata z neušlechtilých materiálů obrazem pro proces duchovní proměny, během níž zjednodušeně řečeno, dochází k přetavování nečistých vrstev alchymistovy duše, symbolizuje i malířova cesta za tajemnou formulí z obrazu postupný a velmi pracný proces hledání co nejčistšího, a tedy nutně zcela osobitého výtvarného vyjádření. Proces, při kterém se stále zřetelněji vyjevuje skutečnost, že tím jediným místem, kde se formule odhalující tajemství obrazu nachází, je malířovo srdce.“
Zdeněk Štipl 

„Opět se tu prosazuje autorovo přezíravé stanovisko k ději, jenž ustupuje před reflexivní problematikou. Naznačuje to i sám název románu Stěna srdce, objasněný v mottu (a v malířově promluvě v textu): je to název skalbního útvaru v Yosemitském národním parku; Salathé Wall. Salathé je původní indiánský název pro srdce, wall je anglické slovo znamenající stěnu. Ve spojení těchto dvou slov spatřuje ústřední postava syntézu tradice a současnosti. V hledání hodnot, které by mohly v dnešní přechodné době poskytnout lidem oporu, se román obrací k výtvarnému umění jako k oboru tvůrčí činnosti, který se jediný může pokusit o renesanci takového obrazu života, jenž by nabídl možnost zdomácnět v pomíjivém světě.“
Aleš Haman 

„Múzičnost Milana Kundery, lehkost Michala Viewegha a preciznost Jiřího Kratochvila má dobře utajený literární skvost – prozaik Roman Ludva, kterému právě v nakladatelství Host vyšla čtvrtá kniha, román Stěna srdce. Sám autor tato přirovnání nerad slyší, stejně tak je nerad, když jsou jeho texty označovány za postmoderní. (Třeba tím, kolik vrstev se v nich skrývá – od detektivky před komunikaci v mnoha kontextech až o vytříbenou esejistiku nebo tím, jak se snaží poměrně komplikovanou zápletku vyprávět nejklasičtějšími a nejsnadněji vnímatelnými vypravěčskými postupy.“
Roman Burián 

  • Úryvek 

    Už jsem stál na chodbě a zavíral za sebou. 

    „Počkejte sakra!” 

    Nevím, co mě přimělo nakouknout zpátky do kanceláře. Možná jsem si chtěl ověřit, zda její poslední věta odpovídá výrazu tváře. 

    Ten obličej byl gejzírem naléhavého zájmu. Levý koutek úst se jemně třásl. Nebyl jsem schopen ten zájem pojmenovat. Netýkal se toho, co jsem řekl. Ta slova jen zažehla jiskru. Vyzývavost její osobnosti se několikanásobně zmnožila. V té chvíli byla krásná, sexuálně přitažlivá. Tušil jsem, že zájem v její tváři má co dělat právě s tímhle, ale jeho pravou povahu jsem nepochopil. Ke své škodě. 

    „Tak půjdete zpátky ksakru!” 

    Bylo to úžasné. 

    Vrátil jsem se do kanceláře, zavřel za sebou dveře a bez zaváhání se znovu posadil na židli. Knihu otevřenou na reprodukci čtoucího mnicha, posvěcené Lauřiným podpisem, jsem zaklapl. Nedíval jsem se na ni, ale věděl jsem, že sleduje moje ruce. 

    „Jste dost zajímavý host,” řekla chladně. 

    Pohlédl jsem na ni teprve teď. 

    „A vy nezajímavý hostitel.” 

    Sněhově bílý obličej nenadálým vzrušením zrůžověl. Věděl jsem, že si mohu dovolit říct cokoliv. Bylo to stejně úžasné jako podivné. Hodně podivné. Co jsem si však v té chvíli zdánlivě nelogicky uvědomoval, bylo, že nikdo jiný než Laura nemohl měsíce žít v Toskánsku a objevit čtoucího mnicha. A pokud jsem si ji před malou chvílí prohlížel jako mladík třicátnici, teď jsme si role vyměnili. 

    „Promiňte, Josefe. Asi jsem začala špatně.” 

    Její chování se přetočilo. Ano, přetočilo se, ne změnilo. Změna přece chce dát zapomenout na to, co bylo. A tohle nebyl ten případ. 

    „Možná jsem nemusel říkat ty sprostoty.” V duchu jsem však byl přesvědčen, stejně jako ona, že musel. 

    „Víte co,” řekla téměř vesele, „pojďme někam ven.” 

    „Ven?” 

    „Jen se tak projít. Jedl jste? Můžeme i něco sníst.” 

    Mluvila jako člověk, jehož den se náhle začal odvíjet úplně jinak, než očekával. Na horizontu všední šedi se znenadání objevilo dobrodružství, které zdánlivě dává životu smysl. 

    „Románový příběh je jedno velké tajemství, do něhož jsme od prvních stran naplno vtaženi. Napětí a očekávání vyvolává vlastně už samotný rámec vyprávění – spisovatel naslouchá životnímu příběhu světoznámého malíře, jehož plátna jsou svou tematikou i zpracováním na první pohled jaksi nepopsatelně jiná. Tajemnou jinakost navíc prohlubuje prastará legenda o gotickém obraze, který ukrývá zázračnou formuli, jak vytvořit nadčasové dílo, tedy formuli, již bychom mohli opsat jako kámen mudrců pro malíře. Zdá se, že malíř Josef Hala takovou formuli zná. Pojmy středověkých alchymistů bývají však složitými metaforami pro jemné aspekty soustředěného spirituálního vývoje a stejně jako je získávání zlata z neušlechtilých materiálů obrazem pro proces duchovní proměny, během níž zjednodušeně řečeno, dochází k přetavování nečistých vrstev alchymistovy duše, symbolizuje i malířova cesta za tajemnou formulí z obrazu postupný a velmi pracný proces hledání co nejčistšího, a tedy nutně zcela osobitého výtvarného vyjádření. Proces, při kterém se stále zřetelněji vyjevuje skutečnost, že tím jediným místem, kde se formule odhalující tajemství obrazu nachází, je malířovo srdce.“
    Zdeněk Štipl 

    „Opět se tu prosazuje autorovo přezíravé stanovisko k ději, jenž ustupuje před reflexivní problematikou. Naznačuje to i sám název románu Stěna srdce, objasněný v mottu (a v malířově promluvě v textu): je to název skalbního útvaru v Yosemitském národním parku; Salathé Wall. Salathé je původní indiánský název pro srdce, wall je anglické slovo znamenající stěnu. Ve spojení těchto dvou slov spatřuje ústřední postava syntézu tradice a současnosti. V hledání hodnot, které by mohly v dnešní přechodné době poskytnout lidem oporu, se román obrací k výtvarnému umění jako k oboru tvůrčí činnosti, který se jediný může pokusit o renesanci takového obrazu života, jenž by nabídl možnost zdomácnět v pomíjivém světě.“
    Aleš Haman 

    „Múzičnost Milana Kundery, lehkost Michala Viewegha a preciznost Jiřího Kratochvila má dobře utajený literární skvost – prozaik Roman Ludva, kterému právě v nakladatelství Host vyšla čtvrtá kniha, román Stěna srdce. Sám autor tato přirovnání nerad slyší, stejně tak je nerad, když jsou jeho texty označovány za postmoderní. (Třeba tím, kolik vrstev se v nich skrývá – od detektivky před komunikaci v mnoha kontextech až o vytříbenou esejistiku nebo tím, jak se snaží poměrně komplikovanou zápletku vyprávět nejklasičtějšími a nejsnadněji vnímatelnými vypravěčskými postupy.“
    Roman Burián 

  • Ludva Roman

    Roman Ludva

    (nar. 1966) je prozaik, scenárista a fejetonista. Žije v Olomouci. Je autorem románů Smrt a křeslo (1996), Žena sedmi klíčů (1997), Jezdci pod slunečníkem (1999), Stěna srdce (2001) a Poslední ohňostroj (2004). Svými povídkami je zastoupen v několika antologiích. Jako scenárista spolupracuje s Českou televizí. V posledních letech se věnuje zejména detektivní literatuře, v roce 2012 vyšel jeho soubor pěti detektivních příběhů Falzum

    Více
  • Poštovné zdarma u objednávek nad 999 Kč
  • Ušetříte 15 %
  • Knihy vydáváme přes 25 let

Hlídací pes

Budeme Vás informovat o vydání knihy odesláním e-mailu na Vaší adresu.

O vydání knihy Vás již e-mailem nebudeme informovat.

Omlouváme se, ale tato kniha je v tuto chvíli nedostupná. Její dostupnost však můžete znovu hlídat.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se