Výjevy
Mladý básník, překladatel a publicista Ondřej Hanus se ve své druhé sbírce představuje jako velký virtuos. Čtyřveršová strofa, sonet, rytmická klenba jambu, rým — to vše patří k nejsamozřejmější výbavě tohoto básníka. O své básně jako by se už ani nemusel utkávat s nějakými náměty, neboť se stále pohybuje ve světě jakýchsi základních, tj. prvních a zároveň posledních, daností poezie. Hanus nebásní „o“, Hanus básní daleko spíše „z“ — z jazyka, z poezie samé. Umné, filigránsky jemné, malebně čarující… Poezie často plynule přechází v metapoezii. Odtud i velice nápadité slovotvorby a jazykové terminologie. Ano, dílem jde o poezii jakoby filologickou. Přesto nejsme zavřeni do zimního království básnického cizeléra, dalšího z „valeryánů“ české poezie. Štěrbinami jazykových siluet prosvítá Hanusovo jihočešství, zejména připoutání ke krajině, ba snad až jakési schoulené venkovanství. Slovo svébytné, triumfující, bravurní… zcela jistě; ale pořád i takové, jež nevzdává ve své poslední instanci hold jen sobě samému, neboť „jsou věci, které slovem neochočíš“. Báseň není jen jistotou, matečně záchovnou a vzývanou… Tedy přístřeším a modlou; je i stavem znejistění, hrábnutím do prázdna. Výjevy vycházejí ve spolupráci s revue Weles.
-----
Že výjev dejme tomu dvacátý první je v pořadí právě jedenadvacátý, a ne sedmý nebo čtyřicátý, to autor rozhodl po pečlivém uvážení, ne podle nedělního tahu sportky. K dobré sbírce totiž nestačí pouze dobré básně, stejně důležité je jejich řazení. Kompozice. Správný timing, to je gró u filmu i u literatury. Hanusova sbírka je natimovaná bravurně na sekundy. – Michal Šanda, Salon Práva
Ondřej Hanus je nepřehlédnutelným zjevem nejen v rámci autorského kruhu revue Weles, ale také v rámci současné mladé poezie, a to nejen mladé. […] Hanus je i přes své mládí zcela osobitým básníkem jak ve formální rovině, tak v tematické. – Roman Polách
Cena Jiřího Ortena 2014
Recenze:
Máš tam tý smrti ještě hodně?, Michael Alexa, iliteratura.cz, 1. 9. 2013
